Výchova není jednoduchou záležitostí ani pro toho kdo vychovává, ani pro toho kdo je vychováván. Mezi rodiči a dětmi občas dochází k třenicím, protože každý z nich má rozdílný pohled na věc a jiné potřeby. A protože nikdo z nás není dokonalý, je třeba druhé přijmout i s jejich chybami a nedostatky. Rodiče jsou také jen lidé a mají právo chybovat a i když s nimi třeba nesouhlasíme, můžeme se je pokusit pochopit. Pro to, abychom se ale mohli navzájem pochopit je nutná ochota vzájemně si naslouchat a dobrá komunikace. Když něco ve vztazích mezi dětmi a rodiči nefunguje, tak si myslím, že je třeba, aby určitou změnu v sobě, provedly obě strany.

Rodič si nemusí uvědomovat, jak se k dítěti chová a že je to jeho dítěti tolik nepříjemné, když on to přece myslí dobře a myslí si, že je to nutné a prospěšné. Teprve, když si spolu pořádně a v klidu promluvíte o svých pocitech, může si rodič uvědomit, jak jeho chování vnímáš ty a co ti vadí. Je dobré se ale zajímat i o to, co ve vztahu k tobě prožívá tvůj rodič, proč se k tobě takto chová, proč tě poučuje a nenechá dělat nic samostatně. Má o tebe strach? Vidí tě jako malé děťátko, které musí stále chránit? Podceňuje tě? Myslí si, že sám nic nezvládneš? Chce ti ve všem pomáhat a vše ti usnadňovat? Je příliš starostlivý a chce o tebe příliš pečovat? Radí ti, abys náhodou neudělal nějakou chybu?

Příčin, proč rodiče poučují své děti a zasahují jim do věcí je totiž víc. Někdy mají snahu vše zbytečně kontrolovat, jsou úzkostliví a bojí se, aby se něco nepokazilo, aby se tobě něco nestalo, aby vše bylo správně, aby se něco nerozbilo apod. Úzkostlivost je rys osobnosti, a pokud ho člověk má, tak není pro rodiče jednoduché děti nechat samostatně konat, ale myslím si, že jde rodiče alespoň trochu postupně naučit tomu, že jsme šikovní a že to nějak zvládneme, aby se nebáli nechat to na nás, dětech. Každý z nás potřebuje svůj prostor a potřebuje sbírat zkušenosti a hlavně se naučit samostatně myslet. Když by ti rodiče stále jen říkali, jak co máš udělat a všelijak se ti do všeho montovali, tak ti vlastně brání samostatně myslet, rozhodovat se a řešit situace. Bránili by ti, se učit. Pokud to dělají, zkus si s nimi o tom promluvit, říci jim, že si chceš raději přicházet na věci sám/sama a požádat je, zda by ti nemohli dát více prostoru a tolik ti do všeho nezasahovat. Říci jim třeba, že si k nim rád někdy přijdeš pro radu, nebo budeš s nimi rád dělat něco společně, ale že poučování a kontrolování je ti hodně nepříjemné a nic ti to nepřináší. Je pravděpodobné, že tvoji rodiče ze dne na den nezmění, ale mohou se nad tím alespoň zamyslet a zkusit zmírnit své tendence.

Někteří rodičové nemusí být tak úzkostliví, ale zase mají sklon kontrolovat a řídit svoje děti. Chovají se jako generálové. Ale každý z nás potřebuje svůj prostor, a tak je třeba ve vztazích mezi rodiči a dětmi vytvářet hranice a navzájem se respektovat. Pokud se tě tvoji rodiče snaží příliš řídit, nechtějí ti přenechat část odpovědnosti a s tím i svobodné vůle, tak stojí za pokus jim to sdělit, pokusit se je začít opracovávat a podněcovat k tomu, aby svůj vztah k tobě změnili. Aby pochopili, že je ti nepříjemné, když se tě neustále řídí, zasahují ti do věcí, nebo se tě snaží i ovládat. Nevyžádané rady, poučování, opravování asi nemá nikdo z nás rád, ať už je dítětem, nebo dospělým, ke kterému se třeba takto chová jeho partner. Když nevyjádříme to, co nám vadí, nemůže se nic změnit. Ale nestačí to jenom opakovaně říci, myslím si, že je důležité i jak to druhému sdělíme, jak mu to vysvětlíme a zda najdeme společně nějaké řešení. Pokud budou mít obě strany zájem spolu lépe vycházet, tak si myslím, že by se mohlo dílo podařit. I malý úspěch je úspěchem.

K lepším vztahům v rodině určitě přispěje i to, nezaměřovat se jen na to negativní a na to co nefunguje, ale všímat si i toho, co se ti na druhých líbí, čeho si na nich vážíš apod. Bylo by škoda vidět své rodiče jen v negativním světle, protože pak bys mohl zapomínat projevovat jim úctu a lásku a to jsou emoce, které jsou základem hezkých rodinných vztahů. Přeji ti, aby se ti dařilo s rodiči dobře vycházet, mohli jste si navzájem důvěřovat a vaše vztahy se vyvíjely k lepšímu. Hodně štěstí.

- Markéta -