Člověk je tvor emotivní. Někdy nás zaplaví pocity tak silné, že sami nad sebou ztrácíme kontrolu a rozum ustupuje někam do pozadí. Čerstvá zamilovanost a nová láska je docela zvláštní věc, je to stav, který často prožíváme velice intenzivně a vše ostatní jakoby pro nás přestalo existovat. Toužíme po tom neustále být s milovanou osobou a její přítomnost v nás vyvolává blaho, máme pocit naplnění a štěstí.

Na biologické úrovni se říká, že „láska je chemická reakce“, kdy nás přirozeně zaplaví hormony, které na nás mají podobně silný účinek jako třeba drogy a vyvolávají i podobné reakce jako určité skupiny drog. Jedná se o pocity zvýšené energie, velké radosti a euforie, člověk může cítit menší potřebu jíst a spát, je hovornější, sebevědomější a vnímavější k dotekům, vůním apod. Účinek nových hormonů se často projevuje i tělesnými příznaky – v přítomnosti své lásky se nám potí ruce, zrychluje se dýchání, máme tendenci se červenat, třese se nám hlas, hormony mohou vyvolat i to, že se před milovaným můžeme chovat poněkud zmateně. Zkrátka v našem těle probíhá spoustu intenzivních procesů, které jsou velmi odlišné od našeho běžného bytí. Libé pocity, které v nás náš protějšek probouzí, v nás vyvolávají touhu s ním stále být, stále na něj myslet, psát mu zamilované zprávy atd. Vše se točí jen kolem něj.

Zamilovanost se podobá „nemoci“, na kterou existuje jediný lék – a tím je přítomnost milované osoby.  Bylo by krásné moci se nechat jen unášet tímto stavem, jenže nic se nemá přehánět a na používání zdravého rozumu by se nemělo zapomínat. Protože náš rozum je naším spojencem, je tím, kdo koriguje naše emoční hnutí a pomáhá nám dostat se z nereálných výšin zpátky na zem. Rozum nám pomůže vidět věci více realisticky a ne jen přes růžové brýle, a také nám pomáhá být více stabilní, aby nás vše hned nepoložilo a nezranilo natolik, že bychom se z toho těžko dostávali. Proto je dobré v průběhu života se řídit zároveň rozumem i citem. Je užitečné být v kontaktu se svými pocity a pracovat s nimi, ale zároveň si pěstovat i zdravé myšlení, zdravé názory a životní postoje. Já za zdravé myšlení, názory a postoje považuji ty, které vám pomohou udržet se v „rovnováze“, pomohou vám neztrácet vaši sílu, rozvíjet vaši osobnost a vést vyvážené vztahy s ostatními.

A tak se obloukem dostávám k problému, který jen nastíněn v nadpisu tohoto článku. Určitě to není jednoduché, ale i při největší zamilovanosti není na škodu si občas zachovat „chladnou hlavu“. Jinak bychom mohli přijít o veškerou sebekontrolu a chovat se tak, jak ani sami nechceme a třeba si i nějak uškodit. Člověk musí umět vzít v potaz i to, že svět se netočí tak, jak chce on sám. Většina z nás v životě zažije nejen oboustrannou lásku, ale i vlažnou či pořádně studenou sprchu. Ne vždy je naše láska opětována, a i když nás druhý odmítne, je třeba to nějak přijmout, postupně strávit a vyrovnat se s tím. Je to dovednost vcelku náročná, člověk se snadno zamiluje, ale odmilovat se je někdy pěkná dřina. Jenže, čas od času je to holt nutné v našem vlastním zájmu. Trápit se totiž chtěním nemožného, to naší duši možná tíží ještě více než udělání jednoho ostrého řezu.

Pokud si ze zamilovanosti schopná udělat téměř cokoliv a ztrácíš sebe sama, možná by stálo za to popřemýšlet nad tím, zda se musíš nechávat začínajícím vztahem úplně pohltit. I když v tvém nitru probíhají bouřlivé reakce a toužíš být s druhým za každou cenu, tak se zkus občas zastavit a vyhodnotit si, jak se chováš a co se to s tebou děje. Uvědom si, že druhý člověk není bůh ani to není zdroj tvého věčného štěstí a věčného naplnění. Zamilovanost je krásný, ale pomíjivý stav.  Za nějaký čas vyprchá a vše se vrátí zpět do reálnějších kolejí. Člověk zjistí, že si musí najít jiné zdroje radosti, štěstí a naplnění, než jen přítomnost druhé osoby. Protože trvalým zdrojem naplnění a štěstí, není zamilovanost, či nějaké velké citové vzplanutí jako z románu, trvalým zdrojem naplnění a štěstí je např. to, že můžeme objevovat sami sebe, žít podle svých hodnot, přijímat i dávat, tvořit, věnovat se činnostem, které nám přináší uspokojení a radost, že můžeme být s lidmi, které máme rádi a sdílet s nimi život.

Zamilovanost, které se svým způsobem podobá drogovému opojení, je záležitost velmi příjemná, ale velmi prchavá. Mnozí z nás touží po lásce, ale je otázkou, zda ji chceme získat za každou cenu. Pokud totiž začneme za svým idolem dolézat, všemožně se mu podbízet, tak se mu můžeme snadno zprotivit a přestane si nás i vážit. Místo svébytné zajímavé bytosti v nás může začít vidět kus hadru, někoho, kdo nemá žádnou sebeúctu a hrdost. A nemusí to být tím, že náš idol je tak zlý, spíš to ve vztazích funguje tak, že „akce vyvolá reakci“, tím myslím, že naše sebeponižování a sebeupozaďování vyvolá v dotyčném odpor a negativní pocity. Říká se, že „s čím kdo zachází, s tím také schází“, a tak chceme-li, aby nás druzí viděli jako rovnocenné bytosti, je třeba se tak chovat. Přílišná touha po citech druhého navíc může na dotyčného vytvářet nepříjemný nátlak, který jej povede k tomu, aby se nám vyhnul. Jsou určitě osobnosti, kterým bude chvíli vyhovovat to, že jsou obletováni a je o ně zájem. Trvalejší vztah však tímto způsobem většinou nevznikne.

Myslím si, že když se zamiluješ, není na škodu uvážit, nakolik chceš svým citům a druhému podléhat. Pokud s tím máš problém, klidně si vezmi papír, napiš si anebo si i nakresli, jak se v době zamilovanosti chováš, co už ti přijde přehnané, a chtěla bys změnit. Pak si urči nějaké „stopky“, kdy si řekneš, to už je moc, takhle už se chovat nechci, to už přeháním. Formuluj si, co pro tebe znamená vyjadřovat zdravý zájem o druhého a když už se dostáváš někam za hranici, kdy zapomínáš sama na sebe, na své potřeby, na svou hodnotu a škodíš svou posedlostí druhou osobou sobě samé. Někdy pomůže si nakreslit mapu svého nitra, najít svá slabá místa, nakreslit si i své zkušenosti a chyby a poučit se z nich. Tím, že si člověk něco napíše a nakreslí, tak si víc uvědomí, co dělá a může si stanovit i malé cíle, kterých chce dosáhnout.

Pokud máš nějakého staršího kamaráda, nebo v rodině někoho, s kým se ti dobře povídá, může být pro tebe velmi přínosné probrat svůj problém s ním, protože on ti k tomu může říci své zkušenosti a postřehy. Přeji ti, aby ses dobře orientovala ve svém problému a aby se ti dařilo prožívat své city tak, aby ti přinášely radost a ne tě ničily. I v dlouhodobém partnerském vztahu by si, dle mého, člověk měl uchovat určitou citovou nezávislost, to proto, aby na druhém nevisel a nedusil ho. Přeci jen bychom asi měli být samostatnými a svébytnými bytostmi, které dokáží být s druhým, ale dokáží být i bez něj. Záleží jen na nás a na naší vnitřní práci, koho ze sebe vytvoříme. Přeji ti hodně štěstí.

- Markéta -